Honzíkova cesta domů

V Ostravě – Zábřehu v 9. patře, v bytě panelového domu, žije rodina VAVŘÍKOVÝCH – 35letý HONZA, který je plně závislý na celodenní péči svého tatínka JANA (69let).Honza se narodil se spinální svalovou atrofií, má tracheostomii a je zcela nepohyblivý. Ve stejném bytě, v pokoji přes chodbu, celé dny, měsíce a roky, leží v absolutní tichosti a ve vlastním světě Honzova máma, RŮŽENKA (74let). Ta se po narození Honzy a stanovení diagnózy už v jeho 6 měsících psychicky zlomila pod tíhou depresí. Zcela otupěla, onemocněla a dostala se na čas do péče psychiatrů. Dodnes je pod jejich dohledem, avšak v domácím prostředí a péči svého muže, který se tak stará nejen o syna, ale také o svou nemohoucí ženu. Paní Růženka se silnou inkontinencí, bolestmi celého těla a ochablým svalstvem, celé dny jen bezvládně leží v plenách. Je zavřená v ložnici při zatažených žaluziích a pootevřeném okně, ať je venku mráz či tropy a někdy z pokoje nevychází ani několik dnů. Panelový dům na pár chvil opustila naposledy v roce 2019.

Pan Vavřík je nucen za každých okolností zajistit chod celé domácnosti a začíná den náročnou očistou Honzy, kterého bohužel již delší čas není schopen přenést do koupelny. Vše proto probíhá na lůžku v obývacím pokoji, kde Honza s tatínkem tráví veškerý svůj čas i život. Společně s Honzou také spí. Nikoliv na posteli, jak by člověk čekal, ale na malých skladných matracích, umístěných na podlaze vedle postele, aby měl Honzu na dohled a byl schopen jej v případě potřeby polohovat. Honza totiž kvůli nehybnosti sám neudrží ani hlavu.Jejich byt je poměrně malý. Vstup, chodba i výtah jsou velmi úzké a dostat Honzu z bytu v kočáru, do kterého jej musí pan Vavřík sám přenést, je při jeho váze a věku, opravdu nejen nadlidský a bohužel častěji také nereálný výkon. Stává se tak, že pokud není tatínek v kondici a venku je nevlídné počasí, nedostane se Honza ven i celé měsíce, a to především v zimním období.Honza je velmi inteligentní a usměvavý kluk. Mozek mu pracuje na 100 %, ale tělo je zcela bezvládné a stal se jeho vězněm. Celé roky leží v jednom pokoji, z postele vidí jen do nebe a život mu plyne mezi prsty, stejně tak jako jeho otci, kterému dochází síly.

Už dlouhých 10 let se pan Jan snaží psát a volat o pomoc a najít nové místo k životu – byt nebo domek, ze kterého by mohl jednou svého syna vyvézt francouzskými dveřmi rovnou na terasu nebo na zahrádku, ale marně. Když jsme se dozvěděli o životním příběhu rodiny Vavříkových, nechtěli jsme před tím zavírat oči. Každý z nás, kdo dnes stojí na počátku tohoto projektu, se začal svým směrem nezávisle na sobě snažit hledat cestu k tomu, jak rodině pomoci. Naše cesty se společně sešly nedávno, kdy jsme již měli každý kus práce na projektu za sebou a kdy nám pan Jan předal navzájem kontakty. Tehdy jsme společně s paní Blankou Karhanovou, interiérovou designérkou mluvili poprvé. Po vzájemném telefonátu a předání informací nám došlo, že máme vše potřebné proto, abychom mohli uzavřít kruh a této rodině pomoci společnými silami postavit bezbariérový rodinný dům s doživotním posláním. Dům, jež by umožnil rodině Vavříkových konečně stanout nohama na pevné zemi, Honzovi vyjet ven z domu skrze francouzské dveře, pohybovat se po domě díky speciálním stropním zvedákům, schodišťové plošině nebo výtahu a hlavně – konečně žít!

Až přijde čas, a ten rodiny Vavříkových se naplní, dům se stane bezpečným přístavem i dalším rodinám či jednotlivcům se stejným či podobným životním příběhem, abychom tak zamezili roztříštění rodin a umísťování jejich členů do různých ústavních zařízení. Tento zázrak je na dosah! A to díky laskavosti a empatii jednatele společnosti RD STYL, a.s. Eduardu Hanskemu, který nabídl pomocnou ruku formou darování pozemku a úpravy projektu pro stavbu domu rodině na míru a paní Blance, která otevřela dveře do RD STYLU, a.s. a věnovala veškeré úsilí vyjednávání a řešení dispozice domu, aby plně vyhovoval potřebám handicapovaných osob.

Společnost RD STYL a.s. dům v rámci svého projektu také postaví, a to v Ostravě – Hrabové, kde si rodina přála žít, jelikož je zde plná občanská vybavenost, klidné prostředí a přátelé, díky kterým celou svou životní etapu může rodina daleko lépe zvládnout.

Svoji roli v tomto projektu mají také Andělé stromu Života p.s. z Nového Jičína, kteří budou rodině nápomocní v rámci svých sociálních a zdravotnických služeb a budou úzce spolupracovat s Nadačním fondem Patříme k sobě Oli, který byl původně založen pro podporu malého Oliverka, syna zakladatelů fondu, trpící stejným genetickým onemocněním SMA jako Honza, ale zároveň je posláním nadačního fondu také pomoc ostatním potřebným a vybudování zařízení pro handicapované a jejich rodinné příslušníky – přesně tak jak bylo přáním pana Vavříka, který všechny tyto myšlenky uvedl prvotním impulsem v pohyb.